Sluchová diferenciace sykavek ve vazbě na jejich artikulaci

V březnu 2022 jsem přispěla do odborné publikace Logopedárium od A do Ž. Tématem jsou sykavky a především jejich sluchová diferenciace.

Následující článek zaměřím na téma sluchové diferenciace sykavek v návaznosti k jejich artikulaci. Často se setkávám ve své praxi s posteskem rodičů nebo pedagogů, že si dítě nedává dost pozor, a proto hlásky nevyslovuje dobře. Někdy rodiče říkají, že když se mu chce, tak to umí. Slýchám i různé nálepky typu: Je to lajdák. Je líná. Je to popleta. Umí to, ale je nepozorný. Moc chvátá.

Podíváme se společně na to, co se může za těmito vyjádřeními skrývat. Rozklíčujeme, co zpravidla problémy v diferenciaci sykavek a následné artikulaci způsobuje a jak z toho najít cestu ven.

1. Co jsou to sykavky

V češtině máme čtyři sykavky (sibilanty) - S, Z, Š, Ž. Dále máme dvě polosykavky (asibilanty) - C, Č. Všechny patří do skupiny hlásek z druhého artikulačního okrsku. Výslovnost se odehrává s výraznou aktivitou jazyka, který se v různě míře přibližuje k dásňového oblouku. Vzniká tak specifický šum, který nazýváme sykavka nebo polosykavka.

V češtině tradičně rozdělujeme sykavky na tupé, kam zahrnujeme ČŠŽ, a ostré, kam patří CSZ. Mezi těmito hláskami můžeme vytvořit i podskupinu hlásek znělých a tou jsou Z a Ž. V tomto tradičním kontextu o nich budeme psát.

Sykavky jsou artikulačně náročné hlásky, protože je zde zásadní přesný pohyb jazyka. Opírají se o správnou výslovnost hlásek TDN a ŤĎŇ. Při diagnostice musíme být tedy velmi pozorní ke kvalitě těchto vyslovovaných hlásek, a pokud je vše v pořádku, můžeme přistoupit k reedukaci našich zmíněných sykavek. V našem článku nebudeme řešit vyvozování jednotlivých sykavek a přesný postup. Zaměříme se čistě na problematiku sluchové diferenciace ve vazbě k artikulaci.

2. Co je to sluchová diferenciace

Schopnost sluchově diferenciovat, tedy rozlišit zvuk jednotlivých hlásek, spadá do oblasti fonematického sluchu. Nesouvisí to s fyziologickou schopností slyšet, ta může být naprosto v pořádku. Sluchová diferenciace je navázána na centrální sluchové zpracování slyšeného.

Slovo "fonematický" je odvozeno od fonému, což je nejmenší zvuková jednotka jazyka. Každý foném charakterizují takzvané distinktivní rysy. Například vokálnost/nevokálnost, znělost/neznělost, závěrovost/nezávěrovost a další.

Podle Dlouhé (2017) je dostatečná zralost fonematického sluchu základním předpokladem pro vyvození, fixaci a automatizaci hlásky v hovorové řeči - umožňuje dítěti využívat sluchovou zpětnou vazbu, a tedy sluchovou autokorekci.

Fonematický sluch se s věkem dítěte vyvíjí a kolem pátého roku výrazně vyzrává schopnost rozlišit zmíněné distinktivní rysy, které tvoří rozdíly mezi hláskami. Opožděný nebo omezený vývoj fonematického sluchu může způsobit potíže v artikulaci a sluchovém rozlišení jakýchkoliv hlásek, my se zaměříme specificky na dvě řady sykavek.

V praxi to vypadá tak, že artikulační pohyby dítěte jsou již vyzrálé a připravené k výslovnosti sykavek, ale to se daří pouze za určitých okolností. V následující kapitole Vám přiblížíme, jak to vypadá.

3. Jak je to s oním lajdákem z prvního odstavce

Náš zmiňovaný "lajdák" z prvního odstavce může vypadat různě.

Představme si pět ukázkových dětí s potížemi v artikulaci sykavek, které jsou navázány na potíže ve sluchové diferenciaci. Příběhy jsou inspirovány skutečnými dětmi z logopedické praxe.

První je Anička. Má pět a půl roku. Má skvělou slovní zásobu, ráda a hojně povídá. Mluvidla jsou koordinovaná a pohyblivá. Moc pěkně tvoří řady sykavek CSZ a ČŠŽ. V některých slovech ale zaměňuje hlásku C za hlásku S. Místo slovo "cinká" vysloví "sinká", ve slově "pec" vysloví "pes". Zaměňuje také Š za Č. Takže místo "čokoláda" uslyšíme "šokoláda", a také místo "míč" řekne "míš".

Druhým je sedmiletý Samuel, chodí už do školy. Výborně vyslovuje obě řady sykavek. V řeči je téměř vždy správně používá. Chybuje ovšem pokud se ve slově objeví kumulace sykavek. Neporadí si se slovem "svačina", "šestka", "zašije" nebo "tělocvična". Namísto toho zazní "svacina", "šeštka", "žasije" a "těločvicna".

Filip je třetím z našich ukázkových dětí, který má problémy se sykavkami. Bude mít šest let a skvěle umí všechny tupé sykavky ČŠŽ, používá je v řeči. Hlásky CSZ v řeči zní jako ČŠŽ. Takže můžeme slyšet: "sova - šova", "pec - peč" a "Simona - Šimona". Je velmi šikovný a rychle se daří reedukace ostrých sykavek. Zvládá jejich přesnou artikulaci a rychle se je učí zapojovat do slov. Ale ejhle, téměř rázem se přihodí, že doslova zapomene tupé sykavky a jejich zvuk nahradí nově vyvozenými ostrými sykavkami. Jedna řada sykavek jednoduše nahradí druhou řadu sykavek. A logoped, rodiče i Filip mohou začít znovu pracovat.

Čtvrtým sykavkovým příběhem je Lenka. Má šest roků a výborně si poradí se všemi hláskami, dokonce umí již vibranty R a Ř. Umí správně vyslovit CS i ČŠ a používá je v běžné řeči. Ze sykavek jí chybí pouze znělé hlásky Z a Ž. V řeči nahrazuje Z a Ž jejich neznělými spřátelenými hláskami S a Š. "Zuzka" zní jako "Suska" a "župan" je "šupan".

Posledním z našich dětí je Jakub. Umí vyslovit všechny hlásky. Sykavky artikuluje přesně a čistě, ale pouze izolovaně. Jakmile je vyslovuje ve slovech a v běžné řeči, tak se při enormním soustředění výslovnost také daří, ale po chvíli je jejich zvuk nepřesný, neostrý nebo je vzájemně zaměňuje.

V příbězích našich dětí se musíme ohradit proto lajdákům, nepozorným a nešikovným dětem. Všechny zmíněné děti mají dostatečně rozvinout motoriku mluvidel a v návaznosti na ní i artikulační pohyby, jsou schopny sykavky správně vyslovit. Snaží se vyhovět rodičům, pedagogům a chtějí, aby jim bylo rozumět. V jejich příbězích vnímáme narušený fonematický sluch, schopnost sykavky přesně, rychle a bez většího úsilí rozlišovat. Pokud dítě musí vynaložit zvýšené množství pozornosti a energie, aby dobře sykavky rozlišilo, pak musíme zahájit specifická cvičení na vylepšení schopnosti rozlišení.

4. Speciálně-pedagogický nácvik

Postupně učíme dítě vnímat, že existují dvě řady sykavek a že jich je šest. K tomu používáme vizualizace. Obecně platí, že pokud má dítě nedostatečně rozvinuté fonematické vnímání, pak vždy využíváme podporu přes oči.

Pracujeme s kartami sykavek. Příklad karet najdete v příloze. Můžete ale využít i bohatého výběru materiálů, který je v internetové nabídce, nebo si je můžete jednoduše vytvořit. Karty rozstříháme a pracujeme s nimi následovně.

4.1. Šest sykavek

Karty si prohlédneme a popíšeme si, co na nich je. Na každé kartě je písmeno, k tomu zástupný "symbolický" obrázek, tvar mluvidel při artikulaci dané sykavky a symbol, který pomáhá dětem v artikulaci.

C

Symbolickým obrázkem je cvrček, protože vytváří zvuk C-C. Ústa jsou v úsměvu, zuby na sobě. Symbolem je "tečka", která charakterizuje rychlý pohyb jazyka směrem k dásňovému oblouku, jehož se krátce dotkne. Hláska je polozávěrová, jazyk vytvoří krátce závěru výdechovému proudu a tečka na kartě tuto závěru symbolizuje. Při artikulaci si můžeme pomoci i pohybem ukazováčku vedoucí ruky směrem dopředu. Ukazováček jakoby tuto tečku svým pohybem vytvořil.

S

Zástupným obrázkem je had, protože syčí. Tvar mluvidel je stejný jako u C. Symbolem je dlouhá čára, protože zvuk hlásky S je delší než u C. Je to hláska úžinová, jazyk se pouze přiblíží k dásňovému oblouku. Opět můžeme pracovat s pohybem, kdy se ukazováček při výslovnosti pohybuje zleva doprava táhlým pohybem. Jakoby tvoří onu grafickou linku.

Z

Zástupným obrázkem je komár. Tvar mluvidel je stejný jako u C a S. Symbolem je zubatá čára, která charakterizuje chvění hlasivek, znělost hlásky. Pohyb ruky vedeme na hlasivky, kde můžeme procítit vibraci.

Č

Na kočku voláme Č - Č. Ústa jsou zaokrouhlená, jdou do mírného našpulení. Symbolem je tečka, stejně jako u hlásky C. Hláska Č je polozávěrová hláska a při její artikulaci jazyk tvoří krátkou závěru pro výdechový proud na dásňovém oblouku. Opět pomáháme pohybem ukazováčku, stejně jako u hlásky C.

Š

Mašinka jede Š -Š. Ústa jsou zaokrouhlená, jdou do mírného našpulení. Symbolem je dlouhá čára, která charakterizuje úžinovost hlásky a její možné protáhnutí. Ukazováček pracuje stejně jako u S, tvoří táhlou čáru zleva doprava.

Ž

Letadlo letí Ž... Ústa jsou zaokrouhlená, jdou do mírného našpulení. Zubatá čára opět charakterizuje znělost stejně jako u hlásky Z. Pohyb ruky vedeme na hlasivky, kde můžeme procítit vibraci.

4. 2. Karta a zvuk hlásky.

Tvoříme vazbu mezi kartou a zvukem hlásky. Dítě se učí vybavit zvuk, když mu kartu ukážeme. Pokud si nemůže vzpomenout, tak mu pomůžeme. Cílem není dítě nachytat, ale naučit ho to, vytvořit adekvátní spoj v mozku. Proto je zapotřebí mu pomoci tak brzy, než stačí vyslovit jiný, nebo chybný zvuk.

4. 3. Ukaž, co slyšíš? Hláska.

Rodič nebo pedagog vyslovuje jednotlivé hlásky a dítě ukazuje, co slyší. Zde se můžeme setkat s tím, že dítě jednotlivé hlásky není schopné rozlišit. Pak je zapotřebí mu pomoci tím, že vyslovujeme spíše zvuky, které patří významově k obrázkům. Místo hlásky Š vyslovíme spíše zvuk mašinky, místo Z spíše bzučíme jako komár atd. Dále můžeme dítěti pomoci tak, že budeme výrazně artikulovat a vedeme ho ke sledování našich úst. Vytvoříme naučený pohyb ukazováčkem, nebo pohyb ruky na hlasivky. Takto se dítě naučí reagovat na zvuky a ukazovat k nim příslušné karty. Potom je na čase jednotlivé zvuky zjemňovat a zmenšovat dopomoc a vyslovovat pouze čisté hlásky.

Připomínám, že je zde důležité učení bez případných chyb. Musíme dítěti pomoci natolik, aby bylo úspěšné a vytvářela se potřebná spojení ve sluchových a pohybových centrech mozku. Časté chyby vedou dítě ke zmatku a pokud dítě pouze "hádá" tak se neučí. Aktivita je pak úplně zbytečná.

4. 4. Ukaž, kterou sykavku co slyšíš? Slabika.

Pokud dítě zvládá výše uvedené, můžeme přistoupit k diferenciaci ve slabice. Rodič nebo pedagog vyslovují slabiky s danými sykavkami a dítě ukazuje na kartě, jakou sykavku v nich slyší. Slabiky tvoříme v různých kombinacích sykavky a samohlásky, např. SA, ZE, ZO, ČU, ŠI. Dále tvoříme slabiky i v opačném sledu, např. AS, OČ, EŠ atd. Zde pamatujme na to, že nikdy neartikulujeme koncové Z a Ž. Sice ho píšeme, ale artikulujeme jej vždy jako S. Jedná se o tzv. spodobu hlásek.

Pokud dítě zpočátku neví a tápe, zvýrazňujme zvuky sykavek, pomáháme dítěti pohybem ruky a umožníme mu, aby se dívalo na naše ústa. Postupně zmenšujeme dopomoc.

4. 5. Ukaž, kterou sykavku co slyšíš? Slovo.

Začínáme se schopností rozlišení sykavky na začátku slova, pak na konci a časem i uprostřed.

4. 6. Dvě slabiky za sebou.

Vyndáme si dvě kartičky sykavek, které budeme právě cvičit. Vyslovujeme dvě slabiky za sebou a při tom ukazujeme na dané kartičky. Dítě opakuje po nás. Ukazuje na kartičky a opakuje dvojici sykavek. Může mít za úkol zopakovat kombinaci slabik třeba třikrát.

Složitější varianta je, že pedagog nebo rodič vysloví dvě slabiky se sykavkami, dítě poslouchá, vybere odpovídající kartičky a dá je do správného pořadí, pak po komunikačním partnerovi kombinaci slabik zopakuje.

4. 7. Stejná/jiná

Rodič nebo pedagog vyslovuje vždy dvě nesmyslné slabiky se sykavkami a dítě určuje jestli zněly stejně, nebo jinak. Pro tento účel můžeme vytvořit dvojici karet se smajlíky - jeden se usmívá a má u sebe nápis "ano". To znamená, ano, slabiky jsou stejné. Jeden se tváří neutrálně a má u sebe nápis "ne", vyslovené slabiky nejsou stejné.

Příklad nesmyslných slabik: sap/sap, šok/žok, kes/keš, zak/sak, pos/pos atd.

Nejprve nacvičte tento úkol na slabikách, které zní úplně jinak, např. pek/lun, tyk/sal

4. 8. Hra "Hlídač"

Pracujeme se známou sadou obrázků na hlásky CSZ a ČŠŽ. Je důležité, aby dítě slova znalo, mělo je dobře naučené a správně je vyslovovalo. Pak se z dítěte stává hlídač. Ukazuje na obrázek a rodič, nebo pedagog ho pojmenuje. Někdy jej pojmenuje správně, se správnou výslovností, jindy s chybnou výslovností. Např. místo čokoláda vysloví cokoláda, místo sova vysloví šova atd. Ve chvíli, kdy dítě uslyší chybně vyslovené slovo, opraví komunikačního partnera.

4. 9. Reakce - legrace

Domluvíme se, na co bude dítě reagovat. Zda to bude hláska, slabika nebo slovo. Představíme si, že se domluvíme, že bude dítě reagovat na hlásku Č. Ještě se ujistíme dotazem: Na jakou hlásku budeš reagovat? Pak vyslovujeme v řadě za sebou různé hlásky a mezi ně zařadíme i domluvenou hlásku Č. Dítě by mělo na hlásku okamžitě zareagovat.

Reakce může být velmi různorodá a doporučujeme, aby to byla legrace. Nebojte se být hraví a vymyslete něco, co bude pro dítě zábavné. Motivace uslyšet domluvenou hlásku bude veliká a sluchová centra v mozku budou pracovat na 100 %.

Příklady reakcí: dítě zvedne ruku, poskočí, hodí míček do kyblíku, dá další kostku na komín, vyslouží si bonbón, nalepí si samolepku, pustí auto do tunelu atd.

Pak můžeme pokračovat v reakcích na určitou domluvenou slabiku, slovo, nebo slabiku ve slově.

Všechny výše uvedené aktivity by měly být zapojeny do nejrůznějších hravých činností. Tvořivosti se zde meze nekladou. Dá se pohybovat figurkami z Člověče nezlob se po různých cestách, šplhat po žebřících, které jsou pro určitou sykavku určené. V cíli může na dítě čekat samolepka, nebo bonbón. Můžete využít sady obrázků a třídit je do skupin podle vyskytující se sykavky. Můžete sbírat různé žetony, bonbóny, samolepky.

5. Když to jde ztuha

Nácvik diferenciace sykavek může být velmi zdlouhavý a můžete mít pocit, že vynaložené úsilí neodpovídá výsledku. Může to být z toho důvodu, že centrální sluchové zpracování je v nějaké míře omezené, narušené. Tyto děti jsou v mladším školním věku ohroženy vznikem a rozvojem specifických poruch učení, hlavně dyslexie a dysortografie a potuch pozornosti.

Máme naštěstí ještě několik možností, jak sluchová centra vytrénovat a fonematický sluch vylepšit a zpřesnit.

5.1. Šeptafon - whisper

Šeptafon je velmi jednoduchá pomůcka, která není nijak nákladná. Je to plastové sluchátko, které si dítě přikládá na ucho a jeho druhá část směřuje k ústům. Když dítě vyslovuje, tak se slyší až o 15dB hlasitěji. To mu umožní lépe vnímat malé rozdíly mezi hláskami. Pomůcku je dobré mít k nácviku na několik týdnů doma a systematicky s ní každý den chvilku trénovat.

5.2. Forbrain

Sluchátka Forbrain jsou revoluční vynález. Zlepšují vnímání vlastního hlasu, což pomáhá mozku lépe zpracovávat senzorické informace. Využívají vysokofrekvenční vibrace, kostního vedení a mikrofonu s vysokou citlivostí. Dětem sluchátka umožní lépe a intenzivněji vnímat svůj hlas a tak korigovat svoji řeč a výslovnost. Uživatel sluchátek je více pozorný a soustředěný k tomu, co a jak říká. Tím, že se zvuk zintenzivňuje přes kostní vedení, mají děti volné boltce a zvukovody a slyší úplně běžně zvuky z okolí a od komunikačního partnera.

5.3. Sluchová terapie

K zpřesnění sluchového zpracování můžeme využít některou ze sluchových terapií.

V České republice jsou v nabídce tři terapeutické koncepty: JIAS, Benaudira a Tomatis. Všechny pracují s podrobnou diagnostikou sluchových funkcí a laterality párových orgánů. Následně nastavují terapeutický program, který spočívá v každodenním poslechu speciálně upravené hudby podporující činnost sluchových center v mozku a stimuluje jejich správné funkce.

6. Závěrem bych chtěla říci, že cílem všech popsaných cvičení pro zkvalitnění sluchového zpracování a následných fonemických schopností je, aby všechny tyto procesy mohly probíhat na pozadí a aby se dítě nemuselo soustřeďovat na to, co slyší, ale na to co nám chce říct, co má přečíst, nebo co má napsat. Fonemická diferenciace a diskriminace by měla probíhat s lehkostí a neměla by spotřebovávat větší množství energie dítěte.

Použitá literatura:

ŠKODOVÁ, E., JEDLIČKA, I. a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-546-6

LECHTA, V. a kol. Terapie narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-961-5

DLOUHÁ, O. A kol. Poruchy vývoje řeči. Praha: Galén, 2017. ISBN 978-80-7492-314-2